Ceny hypoték i nemovitostí letí rekordně vzhůru. Není to nic překvapivého, na tento problém zpozorňovali odborníci již řadu let a covid v souvislosti s ukrajinskou krizí to celé jen urychlil. Co to znamená? Budeme mít kde bydlet? Mohou si mladí lidé vzít hypotéku? Je vůbec možné si najít alespoň trošku solidní bydlení?

Trend malých bytů je až zarážející. Často se u přátel na návštěvě zamýšlím nad tím, jak mohou ve dvou žít na 45m2. V posledních letech sice probíhá v Brně relativně solidní výstavba (např. Ponava city), ale na ceny nemovitostí to nemá vůbec žádný vliv. Stejně, jako na poptávku po nich. Kam to může pokračovat? Kde se to zastaví?

V západních zemích není výjimečné, když dospělí lidé bydlí stále v podnájmu. U nás na to nejsme zvyklí. Zasadit strom, postavit dům… Kde by se dalo hledat řešení bytové situace? Možnosti jsou. Smůlou a ostudnou věcí dnešní politické scény je nechuť k hledání řešení, např. nový stavební zákon byl zpracován vyloženě velkým hráčům na ruku a běžným lidem znesnadňuje začít se stavbou. Tady bychom mohli začít – změna stavebního zákona. Další možností je změna územního plánu (zvýšit počet lokalit, které budou vhodné pro výstavbu domů a bytů) a s tím souvisí třetí možnost – změna brownfields. Na první pohled vidíte ve městě (prakticky v centru) obrovské množství nevyužitých ploch, domů, bytů a fabrik. Proč s tím město nebo vláda něco nedělá? Těžko říct.

I když jsem se snažil hledat poměrně poctivě před volbami stranu, která by tuto situaci chtěla změnit (byť se to zrovna mé maličkosti úplně netýká), nenašel jsem. Kromě prázdných hesel (zvýšíme počet bytů, postavíme více domů) nic. Žádné konkrétní kroky.

Ale na druhou stranu – neklesejme na mysli. Před sto lety lidé bydleli výrazně hůře než my. Snad se najde nějaké řešení, dost možná i nová technologie, a budeme lépe a svobodněji bydlet všichni.