Brno je domovem mnohých významných sportovců, herců či historických osobností. Kromě toho zde ale působili a „koumali“ i mnozí významní vynálezci, kteří svými objevy přispěli k rozvoji vědy a techniky na světové úrovni. V dnešním článku se podíváme na některých z nich.

Gregor Johann Mendel – Mendelovy zákony

Gregor Johann Mendel (1822–1884) byl rakouský přírodovědec a opat, který je považován za zakladatele genetiky. Narodil se 20. července 1822 v obci Heinzendorf (dnes Hynčice, část obce Vražné) na území dnešní České republiky. Mendel pocházel z chudé zemědělské rodiny, ale díky svému nadání a podpoře rodiny se mu podařilo získat kvalitní vzdělání.

Studoval na gymnáziu v Opavě, později na Filozofické fakultě v Olomouci, a nakonec vstoupil do Augustiniánského kláštera sv. Tomáše v Brně, kde přijal jméno Gregor. Zde začal studovat teologii a přírodní vědy. Po vysvěcení na kněze se stal učitelem přírodopisu a fyziky na brněnské reálce.

Mezi lety 1856 a 1863 prováděl Mendel své slavné pokusy s hrachem v zahradě kláštera. Z těchto experimentů formuloval tři základní zákony dědičnosti, které jsou dnes známé jako Mendelovy zákony: zákon o uniformitě hybridů, zákon o segregaci alel a zákon o nezávislé kombinovatelnosti alel. Jeho práce však nebyla za jeho života plně doceněna a Mendel sám se vrátil k administrativním povinnostem v klášteře, kde se později stal opatem.

Mendel zemřel 6. ledna 1884 v Brně, ale jeho práce byla znovu objevena na počátku 20. století, kdy se stala základem moderní genetiky. Dnes je považován za jednoho z nejvýznamnějších vědců všech dob.

Viktor Kaplan – Kaplanova turbína

Viktor Kaplan (1876-1934) byl rakouský inženýr a vynálezce Kaplanovy turbíny. Po vzoru svého otce, který byl železniční úředník, se od mala zajímal o techniku. Už v raném věku dokázal zkonstruovat malý elektromotorek, funkční model parního stroje nebo malé vodní kolo. Nebylo tak překvapivé, že jeho akademická dráha se vydala technologickým směrem.

Vystudoval Technickou vysokou školu ve Vídni, kde se zabýval především stavbami strojů a dieselových motorů. Po škole pracoval pro firmu zabývající se spalovacími motory. Po dvou letech se ale rozhodl pro akademickou dráhu a stal se konstruktérem Ústavu nauky o strojích, kinematice a strojnictví na Německé vysoké škole v Brně (dnes známá jako VUT v Brně). Postupně se jeho zájem začal ubírat směrem vodní techniky a stal se vedoucím Katedry teorie a stavby vodních motorů.

Roku 1910-1912 se Kaplan zabýval návrhem nové vodní turbíny. Jako první vzal v úvahu vazkost vody. První prototyp Kaplanovy turbíny byl vyroben roku 1919 brněnskou firmou. Turbína vykazovala vynikající účinnost a roku 1920 padlo rozhodnutí použití Kaplanovy turbíny v nově budované elektrárně na Strži.

Celý proces návrhu a patentování turbíny byl pro Viktora Kaplana psychicky velmi náročný a podepsal se tak na jeho zdraví. Roku 1922 těžce onemocněl, a i přes snahu vrátit se k pedagogické činnosti se roku 1931 sám rozhodl odejít do předčasného důchodu. Poslední chvíle svého života strávil na svém letním sídle v Rakousku. Výročí jeho narození patří od roku 1976 mezi světová kulturní výročí UNESCO. V Technickém muzeu v Brně můžeme vidět jeho památník.

Zbrojovka Brno – Psací stroje Remington a automobil Z 4

Ve 30. letech 20. století trh se zbraněmi postupně upadal. Stát nakupoval zbraně velmi omezeně a Zbrojovka tak musela přijít s novým nápadem, jak využit volné výrobní kapacity. Zbrojovka se rozhodla své kapacity využít pro výrobu kancelářské techniky, konkrétně pro výrobu psacích strojů. Původně se jednalo o licenční výrobu, kterou získala od italské firmy. Později se ale firma rozhodla inovovat a přišla s vlastními modely a modifikacemi.

Trh psacích strojů byl velmi konkurenční. Mezi největší hráče v oblasti výroby psacích strojů patřilo především Německo a USA. To znamenalo pro československou výrobu velikou výzvu, ovšem díky přesným postupům a dokonalé organizaci práce se české psací stroje začaly pomalu prosazovat na trhu. Samotná Zbrojovka čítala okolo 10 000 zaměstnanců, je k tomu ale potřeba přičíst i Zbrojovku Vyškov a Nisa Proseč. Zbrojovka tak byla schopna vyprodukovat až 300 000 psacích strojů ročně.

Objednávky chodili z celého světa a výjimkou nebyly ani exotické země. Celá firma se musela tak přizpůsobit tamním normám, například arabskému písmu, které je z leva doprava. 

Počátkem 30. letech stál před Zbrojovkou Brno nelehký úkol. Po neúspěšném modelu automobilu Z 9 musela přijít s vozem, který napraví předchozí neúspěch. Přišla tak s modelem Z 4.

Automobil Z 4 byl malý osobní vůz vyráběný v letech 1933 až 1936 ve Zbrojovce Brno. Šlo o dvoudveřový sedan nebo kabriolet s jednoduchou konstrukcí a malým čtyřválcovým motorem o objemu 0,9 litru. Vůz měl výkon přibližně 19 koní a dosahoval maximální rychlosti kolem 85 km/h. Z 4 byl oblíbený pro svou dostupnost a spolehlivost, přičemž byl určen především pro městský provoz. Celkově bylo vyrobeno kolem 3 000 kusů tohoto modelu.

Václav Holek – Kulomet BREN

Václav Holek (1886–1954) byl talentovaný český konstruktér zbraní, který pracoval pro Zbrojovku Brno. Holek se specializoval na vývoj automatických zbraní, a to zejména lehkých kulometů.

V roce 1921 přišel Holek do Brna, kde začal pracovat na projektu lehkého kulometu pro československou armádu. V té době byla poptávka po spolehlivých a efektivních lehkých kulometech vysoká, protože mnoho armád si uvědomovalo jejich potenciál ve vojenských konfliktech.

Jeho první významnou zbraní byl kulomet ZB vz. 26, který byl navržen v roce 1924. Tento kulomet se stal velmi úspěšným a byl licenčně vyráběn v několika zemích. Byl lehký, ale robustní a spolehlivý, získal si tak respekt mezi vojáky.

Úspěch kulometu ZB vz. 26 vedl k tomu, že byl tento model vybrán jako základ pro další vývoj. V roce 1930 se Velká Británie rozhodla modernizovat svou armádu a hledala nový lehký kulomet. V mezinárodním tendru zvítězila československá konstrukce od Zbrojovky Brno. Kulomet ZB vz. 26 byl následně upraven podle britských požadavků a vznikl kulomet, který je znám jako BREN (název je složeninou z Brno a Enfield, kde se vyráběl).

BREN se stal jedním z nejznámějších a nejpoužívanějších lehkých kulometů Druhé světové války. Byl ceněn pro svou spolehlivost, přesnost a snadnou obsluhu. Byl používán britskou armádou a armádami společenství Commonwealth po celém světě a zůstal ve službě po mnoho let po skončení války.