Brno, druhé největší město České republiky, se může pochlubit nejen svou bohatou historií, ale také významným kulturním dědictvím. V průběhu staletí zde působila řada významných osobností, které výrazně ovlivnily nejen město samotné, ale i širší region a dokonce i svět. V prvním díle jsme si přiblížili osobnost Boleslava Bárty, Johanna Gregora Mendela, Franty Kocourka a Bohuslava Fuchse. Dnes se podíváme na další legendy.

Milan Kundera

Milan Kundera (1929-2023) je jedním z nejvýznamnějších českých spisovatelů 20. století. Jeho tvorba zahrnuje romány, eseje, poezii a divadelní hry, které se vyznačují hlubokým filozofickým podtextem, ironií a složitou strukturou.

V mládí byl Kundera aktivním členem Komunistické strany Československa, po několika letech ji v důsledku zklamání z politického vývoje v zemi opustil. Jeho první básnická sbírka „Člověk zahrada širá“ vyšla v roce 1953. Brzy nato se začal věnovat próze a jeho první román „Žert“ (1967) zaznamenal obrovský úspěch. „Žert“ je satirickým obrazem totalitního režimu a jeho dopadu na jednotlivce.

V roce 1975 emigroval do Francie, kde získal občanství a pokračoval ve své literární kariéře. Jeho romány „Kniha smíchu a zapomnění“ a „Nesnesitelná lehkost bytí“ mu přinesly mezinárodní uznání. „Nesnesitelná lehkost bytí“ je považována za jedno z jeho mistrovských děl. Román zkoumá témata lásky, politiky a identity na pozadí Pražského jara a následné okupace Československa.

Kundera je známý svým jedinečným stylem, který kombinuje filozofii, humor a ironii. Často narušuje tradiční dějové struktury a zabývá se otázkami paměti, zapomnění, identity a osobní svobody. Jeho knihy byly přeloženy do desítek jazyků a inspirovaly mnoho čtenářů i spisovatelů. Schopnost kombinovat filozofické myšlenky s poutavými příběhy a jeho kritický pohled na společnost a politiku z něj činí autora, jehož dílo bude mít dlouhodobý význam.

Leoš Janáček

Leoš Janáček (1854-1928) byl významný český skladatel, který se proslavil svým přístupem k hudbě a hlubokým vlivem na evropskou hudební scénu. Jeho dílo je charakterizováno osobitým hudebním jazykem, který čerpá inspiraci z moravského folklóru, přírody a lidové řeči.

Narodil se v Hukvaldech na Moravě a už od útlého věku projevoval mimořádný hudební talent, který ho vedl ke studiu na různých hudebních institucích. V Brně založil varhanickou školu a později i konzervatoř. Také po něm bylo pojmenováno Janáčkovo divadlo na Rooseveltově ulici, kde se konají operní a baletní představení a Janáčkova akademie muzických umění.

Mezi jeho nejvýznamnější díla patří opery „Její pastorkyňa“, „Příhody lišky Bystroušky“, „Káťa Kabanová“ nebo „Z mrtvého domu“. Kromě oper Janáček skládal také symfonické básně, komorní hudbu a sborová díla. Jeho díla jsou pravidelně uváděna na mezinárodních scénách a jeho vliv je patrný v tvorbě mnoha současných skladatelů.

Eliška Rejčka

Eliška Rejčka (1286-1335), známá také jako Alžběta Polská, byla významnou historickou postavou. Narodila se jako dcera polského krále Přemysla II. Velkopolského. Díky královskému původu a politickým sňatkům se stala královnou dvou mocných království – Polska a Čech.

Do Brna se přestěhovala poté, co se jí podařilo získat zdejší majetky. Brno se stalo jejím hlavním cílem a centrem jejího dvora. Navzdory všem těžkým výzvám se dokázala prosadit jako mocná a vlivná žena. Jedním z jejích nejvýznamnějších počinů bylo založení kláštera cisterciaček na Starém Brně se špitálem a bazilikou Nanebevzetí Panny Marie. Zde strávila značnou část svého života a byla zde po své smrti pochována.

Eliška Rejčka byla známa svou štědrostí a podporou umění a kultury. Její dvůr v Brně přitahoval umělce a básníky, čímž přispěla k rozvoji kulturního života ve městě. Její příběh je připomínkou důležité role žen ve středověké politice a kultuře.

Jošt Lucemburský

Jošt Lucemburský (1354-1411), významný šlechtic z rodu Lucemburků. Narodil se jako syn moravského markraběte Jana Jindřicha, bratra Karla IV.  Ujal se vlády nad Moravou po smrti svého otce. Byl nejen schopným politikem, ale také zdatným vojevůdcem a diplomatem. Jeho vládnutí bylo charakteristické snahou o upevnění a rozšíření moci Lucemburků, a to nejen na Moravě, ale i v celé Svaté říši římské. Roku 1410 byl dokonce zvolen římským králem.

Pro Brno měl Jošt Lucemburský zvláštní význam. Pod jeho vládou se město stalo centrem politického a kulturního dění. Nechal postavit nové městské hradby a podporoval rozvoj městských institucí.

Jedním z jeho nejvýznamnějších přínosů pro Brno bylo založení univerzity. Ačkoliv se univerzita dlouho neudržela, založení bylo důkazem snahy o podporu vzdělanosti. Roku 2015 byl v Brně odhalen pomník Jošta Moravského na Moravském náměstí.