Mnozí z návštěvníků největšího města Moravy slyšeli o tom (nebo si dokonce i všimli), že na Petrově odbíjí poledne, i když malá ručička hodin dosáhla teprve jedenáctky. Tato místní zvláštnost se vztahuje k pověsti o obležení Brna Švédy roku 1645. Dnes se vrátíme o 379 let zpět, do období jara a léta 1645, abychom si připomněli hrdinnou obranu města a jednou provždy si také objasnili pověst, která je s obléháním města už navždy pevně spjata.
Průběh brněnského obléhání roku 1645
Obléhání Brna švédským vojskem roku 1645, jedna z nejslavnějších kapitol historie města, spadá do poslední fáze Třicetileté války (1635-1648). Tato válka začala známou třetí pražskou defenestrací v roce 1618. První fáze konfliktu se soustředila především na boj mezi katolickými Habsburky a jejich protestantskými protivníky. Jak válka pokračovala, na stranu habsburských nepřátel se přidávali i další účastníci, jako např. katolická Francie. Druhá polovina války se ve střední Evropě zaměřila především na boje mezi Švédy a Habsburky.
Brno přitahovalo pozornost švédských generálů hned z několika důvodů. Především proto, že chránilo přístup k Vídni ze severu. V září 1643 se k městu přiblížil silný oddíl pod velením generála Lennarta Torstenssona, avšak zůstal zde jen necelých deset dní, než se musel vrátit nazpět k Baltu, aby tam posílil švédské jednotky. Bylo však jisté, že se válka k Brnu brzy vrátí.
Z toho důvodu město začalo pracovat na posílení svých obranných schopností a dostalo nového vojenského velitele, plukovníka Jean Louise Raduita de Souches, který pocházel z Francie. Jak čas ukázal, byl to nejen zkušený a schopný válečník, ale také muž na správném místě. Když švédské síly, opět pod vedením generála Torstenssona, přitáhly 3. května 1645 k městu, našly Brno připravené na obranu. Ačkoli se zdálo, že město nemá šanci, protože proti více než 25 000 švédským vojákům stálo na hradbách Brna jen 500 vojáků a 1 000 členů městské milice, ukázalo se být vskutku tvrdým oříškem.
Obléhání města trvalo více než tři měsíce a zahrnovalo neustálé pokusy Švédů o prolomení hradeb, výpady obránců a neúnavné snahy obou stran získat potraviny a zásoby z nejbližšího okolí. Švédská ofenzíva se však zasekla, a o to více se Švédové s rostoucí naléhavostí snažili město dobýt, než jim dojdou zásoby a budou nuceni se stáhnout.
Podle velice známé pověsti se generál Torstensson rozhodl, že 15. srpna zahájí generální útok a pokud město do poledne nezíská, obléhání vzdá a odtáhne pryč i s celou svojí armádou. Tato informace se však dostala i k Brňanům. Útok toho dne byl skutečně velmi intenzivní a zdálo se, že obránci jsou na pokraji svých sil. Hodinová ručička však stále ne a ne ukazovat poledne. V tu chvílí jeden z obránců navrhl, aby zazvonili poledne už v jedenáct, a tím také ukončili už tak moc neúnosné obléhání. A jak učinili, tak se také stalo, Švédové se nechali oklamat a ukončili svůj útok.
I když pověst tvrdí, že útok skončil touto lstí, historické záznamy ukazují, že 15. srpna trval útok až do večera, kdy byl obránci města úspěšně odražen. Švédové byli nakonec nuceni se stáhnout kvůli kritické situaci se zásobami a nutnosti obnovit své síly před očekávaným střetnutím s novou habsburskou armádou. Pověst o této události se objevila až mnoho let po obléhání, ale velmi rychle se ujala, a lidé ji proto dodnes považují za pravdivou.
S touto událostí souvisí i věhlasný Brněnský orloj, stojící na Náměstí Svobody, který byl odhalen 18. září 2010, na 365. výročí obléhání města Brna. A přestože čas z něj zjistíte jen stěží, kulička, kterou můžete v orloji chytit vždy přesně v jedenáct hodin, připomíná velké vítězství.
Odměny pro věrné město Brno
Úspěch obrany moravské metropole nezůstal bez povšimnutí císaře Ferdinanda III. Mnozí měšťané a studenti byli individuálně oceněni podle svých zásluh, přičemž někteří Brňané, včetně celé městské rady, obdrželi šlechtické tituly.
Město dostalo kompenzaci za materiální ztráty ve formě daňových úlev, přičemž na šest let byly městu odpouštěny všechny daně a přirážky týkající se vojenských výdajů. V roce 1647 císař navíc osvobodil město od placení mýt a cel. Mezi vojenskými veliteli byli za vynikající služby oceněni nejen plukovník de Souches, ale také velitel Špilberku, jednoruký Jiří Jakub Ogilvy a hrabata z Vrbna a z Bubna.
Podobné, i když méně náročné než obrana Brna, bylo obléhání pravobřežní Prahy v roce 1648. I to také jasně ukazuje, že úspěch v obraně českých zemí závisel nejen na vojenských silách, ale i na velké oddanosti, nebojácnosti a statečnosti samotného civilního obyvatelstva.
Den Brna
Na památku úspěšné obrany města před švédskými vojsky v roce 1645 se pravidelně v srpnu koná akce Den Brna. Nechybí na ní připomínka dvou hlavních postav bitvy – Raduita de Souches a generála Torstenssona. Prvnímu se tradičně kladou věnce k jeho hrobce, druhého připomíná oblíbená akce v Labyrintu pod Zelným trhem. Součástí této akce je také průvod městem s vojáky nebo bitva na Kraví hoře. Na programu jsou i sokolníci, turnaj a historická módní přehlídka.