Brno je městem plným kultury. Počet divadel, kin a koncertních sálů je toho důkazem. Není tak divu, že Brno se stalo domovem mnohých významných spisovatelů. V tomto článku se podíváme na několik z nich.

Alois a Vilém Mrštíkovi

Alois (1861-1925) a Vilém (1863-1912) se narodili do ševcovské rodiny rodičům Aloise a Františky. K řemeslu neměli blízko, tak se oba vydali akademickou drahou. Starší bratr Alois se stal školským pedagogem, roku 1881 dostal místo podučitele ve Starém Lískovci u Brna. Postupem času se vypracoval až na správce školy. Mladší bratr Vilém se po vystudování gymnázia v Brně pokusil o studia práv, jeho umělecké ambice byly však větší, a proto se rozhodl studium nedokončit.

Odstěhoval se do Prahy, kde pracoval jako úředník úrazové pojišťovny, která mu dovolila mít dostatek času věnovat se psaní literárních děl. Vilém však trpěl psychickými problémy, rozhodl se proto odstěhovat zpět na Moravu. Znovusoužití s bratrem Aloisem mu navrátilo klidnou mysl a v obci Diváky, kde jeho bratr žil, potkal svoji ženu Boženu, se kterou později napsal divadelní hru Anežka.

Aloise a Viléma nespojovala pouze společná vášeň k včelařství. Oba bratři byli aktivními spisovateli. Alois zveřejňoval své prózy ve tehdejších novinách, konkrétně ve Vesně a Národních novinách. Jeho literární prvotinou byla sbírka povídek Dobré duše. Vilém patřil do manifestu České moderny, ve velkém překládal světové autory jako Dostojevský, Gogol nebo Tolstoj. Byl literárním kritikem, jeho velmi oblíbený žánr byl francouzský realismus a obhajoval například díla Émila Zoly.

Bratři spolu často spolupracovali na tvorbě a psaní literárních děl. Společně pracovali na díle Rok na vsi, devítisvazková románová kronika popisující události ve vymyšlené vesničce Habrůvce, nebo na sbírce povídek Bavlnková žena. Největším společným dílem je však divadelní hra Maryša.

Alois dožil svá léta ve vesničce Diváky kde se věnoval svému zájmu ve včelařství. Zemřel náhle po tyfové nákaze v Zemské nemocnici v Brně. Jeho bratra potkal ale mnohem více nešťastný osud. Už dříve trpěl psychickými problémy, které se vyvinuly v paranoiu a trpěl záchvaty melancholie a těžké deprese. Roku 1912 v prostředí svého včelína spáchal sebevraždu. Po Vilémovi zůstalo nedokončené dílo Zumři, které jako by předznamenávalo jeho tragický osud.

Klement Bochořák

Klement Bochořák byl český básník a překladatel, který se narodil 21. dubna 1910 v Ústí u Vsetína. Jeho život a dílo jsou spjaté s moravským prostředím, ačkoli jeho básnická tvorba měla širší význam a ovlivnila českou literaturu 20. století.

Bochořák vyrůstal v rodině, která kladla důraz na vzdělání a kulturní hodnoty. Po absolvování základní školy v Ústí u Vsetína pokračoval ve studiu na gymnáziu ve Valašském Meziříčí. Studium ukončil v roce 1929 a následně odešel do Brna, kde se zapsal na Filozofickou fakultu Masarykovy univerzity. Tam studoval češtinu a němčinu, a jeho zájem o literaturu a poezii se prohloubil.

Klement Bochořák začal publikovat své básně už v době studií, a to zejména v různých literárních časopisech. Jeho první sbírka básní „Svítání“ vyšla v roce 1933 a odhalila jeho zájem o přírodu, náboženské otázky a lidskou existenci. Bochořákova poezie byla ovlivněna romantismem a symbolismem, často se v ní objevovaly motivy přírody, zbožnosti a hledání smyslu života. V průběhu 30. a 40. let se Bochořák etabloval jako významný básník. Během druhé světové války a v poválečných letech se jeho tvorba stávala stále více meditativní a reflexivní. V tomto období vydal několik dalších sbírek, které byly kritikou dobře přijaty, například „Pastýř a stín“ (1937) a „Kamenný pláč“ (1946).

Po únoru 1948, kdy se v Československu dostali k moci komunisté, byl Bochořák kvůli svému nezávislému myšlení a náboženské víře perzekvován. Jeho tvorba byla vyloučena z oficiální literatury a básník se ocitl na okraji kulturního života. Byl donucen žít v ústraní a pracovat v různých dělnických profesích, aby se uživil. V 50. a 60. letech nemohl oficiálně publikovat, jeho díla však kolovala v samizdatu a mezi jeho přáteli a obdivovateli. Až v 60. letech, v době částečného uvolnění politických poměrů, mohl znovu začít publikovat.

V roce 1968, během Pražského jara, se Bochořák opět objevil na literární scéně. Vydal několik sbírek, které znovu získaly uznání mezi čtenáři i kritiky. Jeho pozdní tvorba se vyznačovala zralostí a hlubokým přemýšlením o lidském údělu, smrti a věčnosti. Po roce 1968 se s nástupem normalizace opět stáhl do ústraní, a ačkoli nemohl oficiálně publikovat, pokračoval v psaní až do své smrti 25. února 1981 v Brně.

Milan Kundera

Milan Kundera byl významný český spisovatel, esejista a dramatik, známý pro své hluboké a často filozofické romány, které zkoumají otázky identity, paměti, lásky a moci. Narodil se 1. dubna 1929 v Brně a jeho život i tvorba byly silně ovlivněny politickými událostmi v Československu ve 20. století.

Milan Kundera pocházel z intelektuální rodiny; jeho otec Ludvík Kundera byl významný hudebník a rektor Janáčkovy akademie múzických umění v Brně. Kundera nejprve studoval hudbu a poté přešel na studium literatury a estetiky na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Později se rozhodl pro studium na FAMU, kde se věnoval scenáristice a dramaturgii.

Kundera začal svou literární kariéru jako básník. V roce 1953 vydal svou první básnickou sbírku „Člověk zahrada širá“. Jeho rané práce byly ovlivněny surrealismem a poetismem. V 50. letech se Kundera také přidal k Československému svazu spisovatelů a stal se členem Komunistické strany Československa, ze které byl později dvakrát vyloučen, poprvé v roce 1950 a podruhé v roce 1970 kvůli nesouhlasu s politickými poměry.

Milan Kundera je známý jako prozaik, jehož první román „Žert“ (1967) se stal významným dílem české literatury a kritizoval totalitní režim. Po invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa v roce 1968 a následné normalizaci byl vyloučen z veřejného života a emigroval do Francie, kde pokračoval v psaní. Jeho nejznámější dílo „Nesnesitelná lehkost bytí“ (1984) se stalo celosvětovým bestsellerem. I když psal francouzsky, udržoval si spojení s Československem. V roce 2019 mu bylo znovu uděleno české občanství, ale zůstal v ústraní.

Milan Kundera zemřel 11. července 2023 ve věku 94 let ve svém domě v Paříži. Jeho odkaz je nesmírně významný nejen pro českou, ale i pro světovou literaturu. Jeho díla zůstávají čtena a analyzována pro svůj hluboký vhled do lidské existence, a také pro své univerzální témata, která oslovují čtenáře napříč generacemi a kulturami. Kundera je považován za jednoho z největších spisovatelů 20. století a jeho dílo je nezbytnou součástí literárního kánonu.

Petra Štarková

Petra Štarková je česká spisovatelka, psycholožka a autorka knih pro děti a mládež. Je známá především pro své příběhy, které nejen baví, ale také nenásilně edukují a řeší důležitá témata, jako jsou emoce, mezilidské vztahy a různé životní situace.

Petra Štarková se narodila 4. listopadu 1975. Vyrůstala v prostředí, kde měla blízko k literatuře a vzdělávání, což jí později pomohlo v její kariéře spisovatelky a psycholožky. Vystudovala psychologii na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně, což výrazně ovlivnilo její pozdější tvorbu.

Po ukončení studií začala Petra Štarková pracovat jako psycholožka. Svou odbornou praxi zaměřila na pomoc lidem s psychickými problémy, ale také na poradenství v oblasti výchovy dětí. Její zkušenosti z této oblasti se projevily v její literární tvorbě, kde často čerpá z reálných příběhů a situací, které zažila během své praxe.

Petra Štarková je autorkou několika populárních knih pro děti a mládež, které jsou ceněny jak čtenáři, tak kritiky. Její první kniha „Agi a Ema“ (2014) získala velký ohlas díky tomu, že se zaměřovala na téma dětí s handicapem a jejich začlenění do kolektivu. Téma tolerance a empatie je pro její tvorbu charakteristické. Další významná kniha „Jak to chodí v lidské hlavě“ (2016) je edukační publikací, která dětem srozumitelně vysvětluje základní principy psychologie a lidského chování. Kniha se stala oblíbenou nejen mezi dětmi, ale i mezi rodiči a pedagogy, kteří ji používají jako pomůcku při výchově a výuce.

Petra Štarková je aktivní nejen jako spisovatelka a psycholožka, ale také jako publicistka. Pravidelně přispívá do různých odborných časopisů a na blogy, kde se věnuje psychologickým tématům a výchově dětí. Kromě toho se věnuje přednáškové činnosti, kde sdílí své zkušenosti z praxe a literární tvorby.

Milan Uhde

Milan Uhde (1936) je významný český spisovatel, dramatik a politik, jehož život a dílo jsou úzce spjaty s kulturním a politickým vývojem Československa a České republiky ve 20. a 21. století. Pochází z rodiny s hlubokými kulturními a intelektuálními kořeny. Po maturitě na gymnáziu vystudoval Filozofickou fakultu Masarykovy univerzity v Brně, kde se zaměřil na obory čeština a ruština.

Po škole pracoval jako redaktor kulturní rubriky v brněnském deníku Rovnost a později v měsíčníku Host do domu. Tato práce mu umožnila setkat se s mnoha významnými českými spisovateli a na tolik ho inspirovali že se sám začal věnovat psaní literárních děl. V jeho dílech se především odrážela atmosféra a politická situace 60. let.

Po invazi vojsk Varšavské smlouvy v roce 1968 a následné normalizaci byl Uhde z politických důvodů vyloučen ze strany a postupně mu bylo zakázáno veřejně publikovat. Uhde se zapojil do disidentských aktivit a jeho tvorba se stala součástí samizdatu a exilových nakladatelství, nebylo tak překvapivé, že podepsal Chartu 77.

Po pádu komunismu v roce 1989 se Uhde vrátil na veřejnou scénu. V letech 1990–1992 působil jako poslanec Federálního shromáždění a byl členem Občanského fóra. V roce 1992 se stal ministrem kultury ve vládě Václava Klause. Z této funkce odstoupil v roce 1994, ale nadále se věnoval politice jako poslanec a později jako předseda Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky (1996–1998). Milan Uhde je autorem mnoha významných her, próz a esejí. Jeho tvorba často reflektuje složité osudy jednotlivců v kontextu politických událostí, s důrazem na morální dilemata a lidskou svobodu. Mezi jeho nejznámější díla patří hry jako „Balada pro banditu“ nebo „Velice tiché Ave“.

Milan Uhde se nadále věnuje psaní a jeho dílo je ceněno jak v České republice, tak v zahraničí. Jeho život a tvorba jsou neoddělitelně spjaty s dějinami moderního českého národa a jeho příspěvek k české kultuře je nezpochybnitelný.