Všichni si to dobře pamatujeme. Není to vůbec dávno, co byly všechny podniky zavřené. V první vlně skutečně úplně vše. Někteří lidé křičeli na ty bez roušek, ti bez roušek na ty s rouškami… Prostě zmatek na zmatek a zbytečné rozdělování společnosti. Jako kdyby lidem vadil byť náznak jiného názoru. To se ale odehrávalo nejen u nás, ale asi všude na světě. S výjimkou Severní Koreje, kde měli všichni natolik jasnou mysl, že tam pandemie ani nepropukla. A možná ještě Běloruska, kde podle vyjádření prezidenta byla nejlepší prevencí práce na poli (ou, to bolí). Jak jsme ale vnímali celou epidemii my v Brně?

Zdraví by pochopitelně mělo být vždy na prvním místě. O tom žádná. Do Brna jsem se vracel z exotické dovolené někdy v únoru 2020. Na letišti jsem už v Římě potkával jednotlivce s rouškami. Někteří byli skutečně trošku pro smích, zejména ti, kteří s rouškou běželi do kuřáckého koutku, kde si roušku v malém prostoru sundali a dali si jednu zdravotní cigaretku.

Po návratu do kruté reality pracovního dne to šlo pak ráz na ráz. Během několika dní se zavřelo – úplně všechno. První dva až tři týdny jste na ulici skoro nepotkali živáčka, pokud někdo ven šel, měl velice poctivě nasazenu roušku (tehdy jsme nosili ty látkové, pamatujete?). Pomáhali jsme si a šili navzájem všichni roušky pro všechny, takže nebyl čas na to bloumat ulicemi. Jenže po pár týdnech lidem trošku otrnulo, ono každá i sebevážnější situace se časem stane běžnou a lidé se unaví a přestane je to bavit.

Do hospody se nemohlo, tak se chodilo na domácí party. Pak bylo to období, kdy se zakázaly i ty domácí party, museli jste být nějaká rodina či nutná návštěva a přesto, že to nebylo jak zkontrolovat (dokažte mi, že nejsem bratranec tohoto pána, nebo že jsem této paní nepřinesl nákup a nepřišel jsem pomoct s úklidem), dali se na hlučné sousedy dokonce zavolat i policisté.

V květnu se pomalu začalo vše otevírat, byť za prapodivných podmínek různých nenaplněných kapacit nebo přepočtu zákazníků na m2 prodejny apod. V první vlně se otevřelo železářství, zvonařství, kováři… To aby nám ministr ukázal, že to bere ekonomicky pěkně odzadu, kola středověké ekonomiky se mohla začít točit. V následujících týdnech se otevřel i zbytek provozů a na pár měsíců to vypadalo, že máme vystaráno a že se vše zase navrátí, byť ne v úplném normálu. Část lidí si totiž odvykla na to někam chodit, část lidí přestala mít peníze a další část na tom naopak vydělala. Ne každému se chtělo zpátky do práce. I proto v říjnu někteří kvitovali to, k čemuž už podle slov ministrů i premiéra nemělo nikdy dojít… K opětnému zastavení skoro všeho, tentokráte už byly i výjimky.

Dnes jsme o kus dál. Prošli jsme očkováním. Sice za reklamní kampaně vláda utratila nemalé peníze, ale asi to zafungovalo. Někteří máme dvě, někteří tři, čtyři nebo nevím kolik dávek. Také jsme částečně prošli nemocí a díky tomu máme lepší imunitu proti koronaviru. Co to v nás zanechalo? Myslím si, že to má i pozitivní i negativní stránky. Mezi ty pozitivní stránky patří, že při nastydnutí většina z nás nejde ven mezi lidi a neroznáší to. Asi jsme obecně získali lepší hygienické návyky. Lidé se dopují vitaminy, berou potravinové doplňky už i mimo kategorii beauty a celkově se více starají o to, v jaké jsou kondici. Mezi ty negativní patří to, že jsme strašně zlenivěli. Mám kolegyni, která začala na dotaz „jak se máš“ odpovídat „už je pátek?“ nebo ještě lépe „kdy konečně zavřeme?“. Ještě horší je, že si část lidí skutečně zvykla na to, že berou jen tak peníze a jsou doma.

A co bude dál? No – bohužel válka na Ukrajině nějak hodila stín na celý covid a tak se z pohledu covidu asi vracíme do normálu. A co říci závěrem? Přeji vám všem pevné zdraví. 🙂